Technologie v dnešní době postupují kupředu tak rychle, že mnozí, především starší, lidé s nimi nestíhají držet krok. Jen zkuste například své staré babičce vysvětlit, jak funguje internet. Pravděpodobně vůbec nebude vědět, o čem mluvíte.
Avšak právě toto rychlé tempo vývoje vzbuzuje v mnohých lidech obavy. Týká se to především těch technologií, které umožňují satelitní sledování. Někteří lidé mají obavy, že právě ty totiž pomohou naplnit katastrofické vize z dystopického románu George Orwella 1984, kde byla společnost založena právě na neustálém sledování občanů, a to přes věci, které používáme denně a na které jsme zvyklí, jako jsou televize, které sloužily zároveň jako vysílač i přijímač, a pouliční kamery.
Vládní představitelé nás ujišťují, že se nic takového nemůže stát. Avšak jaké pro to mají důkazy? Dá se slibům politiků vůbec věřit? Na jakém základě toto tvrdí?
Je to především z titulu legislativního. Koneckonců v zákoně je již dlouho zakotvena ochrana osobních údajů, která se v nedávné době ještě zpřísnila se zavedením GDPR. Všichni jsme museli podepisovat souhlas s jejich zpracováním, ať už na úřadech, nebo třeba u lékaře.
A je to rozhodně dobře, neboť právě toto je jedna z věcí, které nás před tímto sledováním pomáhá chránit. A zdá se, že tato ochrana je dostatečná. Ano, policie si například může vyžádat sledování určité osoby, avšak pouze v zákonem daných případech.
Zdá se tedy, že je vše v pořádku. Avšak musíme si uvědomit, že ti, kteří tyto údaje v rámci své profese zpracovávají, jsou také jen lidé. A ti mohou být uplaceni, nebo vydíráni, aby tato data poskytli. Je to sice nezákonné, ale nedávejme si klapky přes oči. Děje se to, ač samozřejmě ne v nějakém obřím měřítku.
A co my a satelitní sledování? Jak se před ním můžeme chránit? Rada je jediná: nepoužívejte nic, co má v sobě zabudovanou navigaci. Nechte doma mobilní telefon, ať už je jakkoliv starý, stejně jako automobil a pohybujte se pokud možno venku v přírodě, ideálně v lese. Je to dnes jediný způsob.