Lidová písnička patřila odedávna k životu na vesnici. Jelikož neexistovalo rádio a ani jiný sdělovací prostředek, vyráběli si lidé hudbu sami. Lidová písnička je kulturní dědictví, které bylo předáváno z generace na generaci.
· Matky zpívaly dětem ukolébavky.
· Lidé si zpívali při práci na polích, při dračkách, při práci v kuchyni.
Lidová písnička se liší podle toho, z které země pochází. Není to jen záležitost našeho národa, ale celého světa. Pokud zůstaneme v Čechách, můžeme říci, že u nás jsou rozdíly i v jednotlivých krajích a oblastech. Jiné písně zaznívaly v jižních Čechách, jiné na Domažlicku nebo na jižní Moravě. Bylo to dáno tím, že v každé oblasti žili lidé s jinou mentalitou.
Národní dědictví je potřeba uchovat
Důležitost zachování tohoto kulturního dědictví poznalo několik osobností naší země. Stali se sběrateli lidové písně a lidového vyprávění.
o František Ladislav Čelakovský– sbíral nejen české národní písně, ale i srbské, lužické, slovenské, a i jiných národů. Jeho dílem je i „Mudrosloví národa slovanského v příslovích“.
o Karel Jaromír Erben– kdo by neznal jeho nedostižnou Kytici.
o Leoš Janáček– hudební skladatel, který ve své tvorbě vycházel z lidové hudby moravských regionů. Zejména Slovácka a Lašska.
Dodnes jsou na některých vesnicích k vidění a slyšení cimbálové kapely, které stále hrají lidovou muziku.Podle všeho tedy lidová píseň nezaniká.
Některé hudební skupiny čerpají z bezedné studnice lidové tvořivosti.
– Javory
– Minnesengři
– Spirituál kvintet
– Čechomor.
Jednou z nejznámějších zpěvaček lidové písně byla i Jarmila Šuláková. Téma lidové písně zaujalo i folkového zpěváka Pavla Lohonku, který skládá své písničky v tomto stylu. O tom, že lidová píseň není jen záležitost česká, nás určitě přesvědčily zpěvačky, které pocházejí z Řecka. Sestry Martha a Tena Elefteriadu zpívají upravené řecké lidové písně.